Na výletě v Anglii.

Nejdřív nás překvapil správce. Celý týden pršelo, ale on přesto těsně před zápasem zmáčkl knoflík a z trávníku vylezly hlavy postřikovačů a začaly stříkat. Dalším šokem byl rozhodčí. Hráli bohatí proti ještě bohatším, ale pískal to místní cvalda, který toho měl plné kecky již před přestávkou.

Hráči nás moc nezajímali. Stejně nepoznáme, kdo je dobrý a kdo si šlape po špičkách. Dědek Pecka tvrdil, že bohaté mančafty by si mohli dovolit chytřejší trenéry. Ze vsi na takové psí čumáky nejsme zvyklí. Ti, co tam byli, na lajně neposkakovali, na hráče neřvali. Dědek z toho usuzuje, že mlčeli, aby se neukázalo, že fotbalu nerozumí. Chytrák Lojza si ale myslí, že trenéři na hochy křičí přes týden, když je to učí a v sobotu se koukají, co je naučili .

Dědek Pecka říkal, že ten jejich fotbal je nuda. Žádné dlouhé a přes beky, jako za jeho mládí, ale obránci si to vzali od gólmana, záložníkům to posunuli do sandálu, ti si to jednou vykombinovali z prvního či druhého doteku a jindy to vyvezli přes střed, odevzdali útočníkům a sprintovali před bránu. Útočníci se nebáli míče, ale i s obráncem za zadkem dokázali míč udržet na noze a když bylo kudy, snažili se prodriblovat dopředu a když bylo zavřeno, tak nahráli a spoluhráči hledali cestu do vápna jinudy. Od nikoho se to neodráželo, nikdo většinou sám sebe neobehrál vlastní neschopností přijmout, kontrolovat a přihrát míč.

Chytrák Lojza říkal, že se jim to hraje, když si mohou přivézt ty nejlepší z celého města a okolí a k tomu pár šikovných cizinců, ale potom se podíval do telefonu a přítel Google mu prozradil, že to město je mnohem menší než Praha.

V neděli večer jsme zážitky z výletu vyprávěli naší hostinské. Růžena je chytrá ženská a sama přišla na to, že ti hoši jsou jistě původem z Afriky a rychleji vyspívají. Jenže neměla pravdu. Takových tam bylo jen pár. Většinou to byli místní zrzečci a obyčejní bílí chasníci.

Dlouho do noci jsme špekulovali, jak je možné, že někdo umí hrát a jiný se bojí hrát. Nakonec jsme vybádali, že by mohlo být důvodem to, že někde nutí hráče hrát a jinde učí hráče neudělat chybu a vyhrát. Jenže radši nás neberte moc vážně. To již jsme za sebou měli bednu od whisky a začínali jsme zpívat v jiné trampské odrhovačce, že za chvíli už budem v dáli, za chvíli nám bude fajn.