U12: Soustředění v Roudnici n. L. a vstup do jara

Zveřejněno 2.4.2018 21:23:00 | Václav Havlík
Soustředění proběhlo úspěšně a rádi bychom z něj čerpali co nejdéle.

Opět jako vždy nás při pobytu doprovázelo krásné počasí. Celkem jsme absolvovali sedm tréninkových jednotek, které byly zaměřené zejména na práci s balónem a různé formy her. Nechybělo ani saunování. Dokonce v rámci jednoho celého tréninku jsem si zahráli s kluky z ročníku 2007, kdy všichni odvedli výborný výkon. V Roudnici jsme také sehráli přátelské utkání s místním opět ligovým celkem a opět jsme odvedli výborný výkon, ve kterém už se kromě bojovnosti a odběhaných kilometrů objevovala zatím v menším množství výměna postů, střela ze střední vzdálenosti a též dlouhá přihrávka. Za výkon musíme pochválit Ondru Šimůnského, který tým mnohokrát podržel. V trénincích jsme začali používat více intervalových her pod velkým tlakem jak časovým, tak prostorovým a právě na rychlé práci s balónem si budeme chtít zakládat.

Po soustředění jsme se utkali s týmem z Neštěmic z horní poloviny tabulky, které hodnotí i s předmluvou trenér Kamil Jůzl:

Tak a je to tady , rozjela se nám druhá polovina našich zápasů a my? My se už nemohli dočkat. A přesně tak to vypadalo, utkání právě začalo a Neštěmice ty se tedy nestačily divit. Šly sice do jednobrankového vedení, ale pak jsme naší aktivitou nejprve mohli srovnat, když Matoušovi Červenému k hlavičce chybělo opravdu málo. Nevadí, povedlo se mu to o chvilku později. Maty zažil opravdu skvělé chvíle a ukazoval, že i přes svůj špatný pohyb bez míče, který mu je často vytýkán, se umí trefit i podruhé a poslal nás do vedení . Nebylo to všechno, po krásné rozehrávce z rohu jsme odskočili o dvě branky. V tu chvíli na nás přišla nejspíš první euforie. Poločas končil výsledkem 4:2, kdy čtvrtou branku v utkání vsítil Petr Voráček, jak by řekl hlasatel v AGC Aréně. Ukázala nám hodně, my se už nebojíme střílet ze středních vzdáleností. To co nám před půl rokem chybělo, se nyní objevuje v naší hře. Jsme silnější, chytřejší - prostě lepší.

O přestávce jsme si řekli, že nebudeme jako Sparta, zasmáli jsme se tomu, bohužel i vlivem změnou stran, protivětru, možném podcenění, ale hlavně naší nervové propadlině našich dvou hráčů jsme si zkazili dojem z prvního poločasu. Vše začalo penaltou, kdy jsme faulovali na boční hraně pokutového území, kde to pro nás nebylo nebezpečné, ale řešit takto naštvanost, když někdo je o kousek lepší? Po obdržené brance z penalty bylo skoro okamžitě srovnáno a aby toho nebylo málo najednou jsme o gól prohrávali. V tu dobu jsme doopravdy tahali za kratší konec. Těžko se hraje, když se dva vztekají. 10 minut před koncem jsme šli do rizika, hráli jsme na dva útočníky. Voráčka jsme vytáhli do středu zálohy s úkolem dát balón za obranu. Vyšlo to na jedničku, bohužel tentokrát Červený mířil kousek vedle levé tyčky a když jsme neproměnili ještě jednu velkou šanci, museli jsme se smířit s prohrou 4:5.

Hodnocení na závěr: nebyla to prohra, jen nám zápas ukázal, že konec je až na konci, že dva jedinci dokážou zkazit zápas všem a to i když první poločas hrají výborně, že se dá hrát s každým ( Neštěmice jsou první a prohrály pouze jeden zápas), že my se poctivými tréninky doopravdy zlepšujeme a naše hra jde nahoru, že konečně můžeme říct – my máme brankáře, že se dá vyhrávat i když terén je špatný, že máme super rodiče, kteří nám dost dobře fandí a taky umí zatleskat i soupeři, věc v Čechách málo vídaná a hlavně, že nás to baví . A to je ten náš hlavní cíl. Děkujeme

Trenéra je možné doplnit snad jen zhodnocením, že celou zimu jsme se potkávali se silnými soupeři a prodělali hodně tréninků v dobrém počtu hráčů a jak jsme celý podzim předjímali jarní dominanci již nejen z pohledu výkonů, ale též výsledkovou, tak je teď jen na nás, jestli toho dostojíme. Tak uvidíme. A jedeme dál.