Jistou naději máte, ale radši neztrácejte čas.

Zveřejněno 05.12.2016 | holubnastrese.cz
S Turkem to nebyla válka, byla to jenom vojna. Ve válce to je na krev, ve vojně to je hra na vojáky. Tam jsme dostali šest a dali dva, doma jsme dostali dva a dali tři. Není, co řešit. Můžeme se utěšovat, že kdyby hráli všichni, co by mohli hrát, hráli by všichni, co by mohli hrát a co teprve, kdyby byl na lavičce ten, co na ní nebyl. K čertu s tím. Historie se neptá. Turek jde dál.

Nejdřív jsem si myslel, že je všechno bradou ke zdi a nebude lépe, ale nezoufejte, máte naději. Při odchodu ze stadiónu jsem potkal mladého muže, o kterém se povídá, že ve svých divokých letech věděl dost o tom, jak vypadají některé z radostí života, kterým u profesionálních sportovců říkáte neřesti.

Zeptal jsem se ho, kde se jako pravák naučil dát levou nohou přesnou, dlouhou přihrávku na pravé křídlo. Řekl, že se to dá. Takže máte naději. Při zápase jsem myslel, že se to nedá, protože, když svou slabou nohou neumí pořádně přihrát někteří mládežničtí reprezentanti vychovávaní v největším klubu, nejlepšími trenéry, potom něco takového naučit zřejmě nejde.

Naštěstí pro vás a vaši kariéru jsem se dozvěděl, že máte naději. On to také dlouho neuměl a potom se to naučil a udělal velkou kariéru. A ještě vám povím, že jak jsme tam stáli a povídali, přišel k nám živý Turek a dal se s námi do řeči a představte si, že jsou lidé, kteří nejsou Turci a přesto se dokáží domluvit i turecky.