U16: Zvládli jsme finále soutěže i první zápas proti mužům

Druhé nejvyšší skóre. Nejvyšší kladný rozdíl branek. První místo. Rozšířený kádr. Výborná parta. Zápas proti mužům.

To vše jsme stihli za tento půlrok, když jsme se po dvou neukončených sezónách najednou ocitli v dorostu. Dá se říci, že jsme skočili z mladších žáků rovnou do dorostu. Přes covid nástrahy jsme celé dva roky poctivě vše dodržovali a trénovali, připravovali se individuálně, ve skupinkách, komunikovali jsme. Jsme klubem, kde nepociťujeme úbytek fotbalistů, naopak se nám často hlásí jiní z okolních klubů napříč ročníky a chtějí hrát právě za nás. Je to naše práce, co nás posunula na laťku, kde jsme teď. Píle hráčů, pracovitost. Nejen že jsme vyrostli, ale dokázali jsme, že nás ten sport baví, baví rodiče, baví nás všechny na něj koukat, hledat chyby, chválit za dobré věci. Vytváříme návyky, nezastydli jsme, chceme se posouvat, hráči i trenéři a vizitka v podobě výsledků je až následek toho, že jsme vydrželi pospolu, udrželi jsme kádr a hlavně jsme neuhnuli z cesty dělat fotbal a dělat ho jak si myslíme, že je správné, byť to někdy bolí nebo není nálada. Takovým kádrem, co se týče nastaven,í jsme vždy chtěli být blíž velkým klubům než menším. A není to tak, nejsme o kousek blíž. Jsme blízko velkým regionálním klubům. Možná ne dovednostmi, ale přístupem k tréninku, k fotbalu a to je to hlavní. Následek udržení kádru od U12 do U16 je důkazem. Vstoupili jsme tak do dorostu, proti nám hráči o rok, o dva starší, větší, někdy o hodně větší. Přesto se nám tak nějak vedlo. Před posledním zápasem soutěže jsme byli na děleném prvním místě a čekal nás zajímavý zápas prvního s druhým- Dobroměřice, chlapi jak hory. Ke vší smůle ještě nedorazil rozhodčí. No, co s tím. Do zápasu jsme šli být úspěšní, nebojácní, dobří na míči. Zápas začal a vše pryč, stress, nervozita, ztráty na obou stranách, ale obrovský náboj. Zápas nahoru, dolů. První poločas jsme nastoupili v diamantu, měli pokrytý střed hřiště. Z jedné situace a z dálky ovšem soupeř dvakrát skóroval. 0:2. Povedlo se nám ale po jedné z vícero hezkých breakových situací snížit na 1:2 do poločasu. Do druhé půle jsme vstoupili jinak. Klid, fotbal přece umíme, rozestavení 4-3-3. A hlavně ten klid. Nutno říct, že se vyměnil rozhodčí. V druhém poločase to již nebylo nahoru, dolů, měli jsme spousty příležitostí, spousty náběhů za obranu, dobře vyřešených situací v obraně a na pozici šestky, dobrý střed hřiště. Zápas jsme otočili ne náhodou, ale byli jsme lepším, koncentrovanějším týmem. Opřeni celý zápas o týmový výkon, v druhé půli sebevědomější. Na základě výborných individuálních výkonů, mezi něž nejvíc patřil Bednář, Vorlíček, Chára, Sýhora a Arnošt jsme vyhráli. 4:2, 3:0 druhý poločas. Paráda. Všichni hráči do jednoho se podíleli na vítězství. Krásný závěr a soutěžní dokončení podzimu.

Následoval slíbený zápas s okresním týmem Soběchleby. Tentokrát nás kluci překvapili svými výkony, byť střed hřiště jsme nějak tak drželi, tak ve stranách si to kluci uhráli výborně. Molnár super výkon, Chára nejlepší z domácích, Arnošt, Krejčí, Šperl výborně. I tento zápas proti možná slepené sestavě hostů jsme vyhráli. Poprvé proti chlapům a v U16.

Sladká tečka.

Zpátky do reality ale, jsme v U16, v polovině, čeká nás ještě mnoho práce, zakončení, zakončení po centrech, pod tlakem, při hrách nejen ve cvičeních, hra v podčíslení, přečíslení, vnímání prostoru, otevírání si prostoru, zdokonalování dalších činností jednotlivce kromě zakončení, vyřešení přečíslení, jiné větší prostory, někdy naopak menší prostory, naběhané metry, síla. Máme se ještě co učit, trénovat trénovat trénovat. Těžké zápasy, těžké tréninky. Musíme makat dál. Těžkými utkáními v zimě se chceme zase o kousek posunout. Tak snad se nám to povede. My jedeme dál, snad až do mužů společně.

Za nás- trenéra V. Havlíka i J. Bujnovského patří Vám rodičům, prarodičům a hráčům velké díky za přístup a vytvoření výborných podmínek.