U17: Nemáme herní pohodu

Je na čase si ptát se, děláme vše správně? Hráči, trenéři? Máme na sobě deku, nebo jsme někde zaspali?

V zápase s Vaňovem jsme opět nebyli důslední, nehráli jsme náš fotbal. Ono nám to stačilo. S Košťany nám to ale nestačilo. Prohráli jsme. Do 15-té minuty jsme ani nevystřelili. Podřídili jsem se, soubojovali, nakopávali. Takhle se ale nechceme prezentovat. My přece víme, že naše síla je v něčem jiném. V kombinační hře, po zemi, v pohybu, v řešení obranných i útočných činností, v anticipaci. Proč se tedy stane, že utkání nezvládneme. Nejde o výsledek, jde o dojem ze hry, který není poslední dobou dobrý. Ano, můžeme si říct, že soupeři využívají možnosti stavět proti nám hráče ročníkově staršího dorostu. Že nám chybí Arnošt. Ale co my ostatní, my to to měli zvládnout. Herně, hlavně herně. Fotbalově. A je to na nás, další utkání jsou před námi. Když nebudeme hrát konstantně, nebo se vzrůstající tendencí, všichni, ne dva, nebude se nám dařit. I my trenéři jsme si řekli, zvolníme tedy, uvidíme co to udělá. Hráči mají v nohách x těžkých zápasů, ze zimy kdy soupeři chtěli hrát fotbal. Teď bychom to mohli zúročit. Vrací se nám ale také docházka v zimě, hory a dovolené, kdy některým hráčům chybí vyhrané minuty na hřišti nebo v tréninku. V tréninku se věnujeme spoustě aspektům hry, malé formy, velké formy, přečíslení, podčíslení, přechodová fáze, hra v křídlech, do kolma, hčj. Ale nedaří se nám (poslední zápasy) transport do utkání. Na druhou stranu víme, že v tréninku pracujeme dobře, tak snad se to objeví. Nejdeme přece utkání ukopat silou, jdeme být úspěšní fotbalově, na svých postech, následně jako týmový herní výkon.

Tak jedeme dál. Neházíme flintu do žita.