U17: Vlak se rozjel, nesedíme v něm, řídíme ho a přikládáme pod kotel

Zimní přípravu jsme zvládli. Potrénovali jsme, máme za sebou spoustu těžkých utkání. Potkali jsme se německým týmem z vyšší soutěže, s Modlany, Děčínem, Mostem a Litvínovem. Všechno soupeři, jen nás nutili hrát pod tlakem, hrát na vlastní polovině, řešit situace ve větší rychlosti. Zvolili jsme si tento model před zimní ligou. Snad úspěšně. To se uvidí. Celou zimu jsme v tréninku pilovali hru na vlastní polovině a pod tlakem, také jsme se zaměřili na hru v poslední třetině hřiště, což nám také jde výborně. To je vidět i v tréninku, když se to dobře poskládá. Co nám příliš nešlo, byla přechodová fáze od založení útoku ještě na vlastní polovině a dominance ve středu hřiště, aby byla přesná a rychlá s vědomými náběhy, nebo naopak nepřeběhnutí situace a uklidnění se. Pracujeme na tom, nebude to hned. Finální třetinu a obranou třetinu jsme také neuměli na písknutí. Máme nadstandartní střední záložníky, to nám moc pomáhá v tréninku. V zimě jsme si také zkusili hru se třemi obránci, bylo to dobré. Hodněkrát jsme hráli v rozestavení 3-5-2, tak se budeme chtít prezentovat v Dobroměřicích. V zimě jsme se bohužel také potýkali s dozvuky podzimu, protože na operaci musel Jirka Bednář, ovšem za krátko se již zapojí a určitě bude v dubnu připravený naskočit. Větší zranění měl také Petr Hegenbart, ovšem i ten už je zase v tréninkovém procesu. Bohužel Kuba Arnošt si obnovil zranění kolene a bude mimo delší dobu. Nebude ovšem mimo tým, ještě před soustředěním se zapojí jako trenér, spojka mezi týmem a trenérem. I když nebude na hřišti, stále tomu má co dát. Je charakterově velmi dobře nastaven a pro kabinu důležitý. Naopak u nás skončil trenér Kuba Fišer, který skok u nás můře brát jako stáž. Velmi se mu u nás dařilo a nadále bude působit v klubu u kategorie mladších žáků. Ovšem už ne jako trenér pomocník, ale pouze trenér. Ukázal, co umí, že fotbal vidí hezky, tak mu přejeme hodně štěstí. I když u jiného ročníku, pořád i s námi. Bohužel týden před prvním soutěžním utkáním skončil také Sebastian Jůzl, i jemu přejeme hodně štěstí, je to parťák a dveře k nám má kdykoliv znovu otevřené. Jsme tým, ne uzavřená skupina a u nás je vítán každý, kdo u nás být chce a chová se podle toho, jaká je v klubu nastavená kultura. Naopak se u nás za zimu vystřídala spousta nových hráčů, dohromady sedm, z nichž jeden bude velkou posilou. Je to Samuel Guláš z Trnovan. Jeden hráč z Bíliny nás stále mrzí, že nedopadl. Proběhla také volba kapitána, kdy se do final three dostali Pepa Kotchan, Honza Chára a Petr Hájek. První zápas byl kapitán Pepa a sedlo mu to, tak to tak necháme. Vložil do našeho projevu nebojácnost, zdravou agresivitu. Tím se dostáváme k prvnímu zápasu, s Košťany.

Košťany, tým který nám nesedí. Tým, se kterým jsme třikrát prohráli nebo prohráli na penalty. Také tým, kdy jsme vždy byli lepší. Ale nikdy nevyhráli. Ne však tentokrát. Opět to byl víc boj než fotbal. Ale teď jsme na to byli připravení. Nyní jsme na ně nastoupili s naší hrou. Po dvaceti minutách se nám dařilo skórovat poprvé. Za chvilku i po druhé a do kabin za stavu 2:0. Mimochodem po jednom krásném gólu Sýhory. Přesto jsem měl k prvnímu poločasu výhrady, měli jsme spousty ztracených míčů, málo konstruktivně vyhraných soubojů, málo náběhů, hry bez míče. Nehráli jsme dobře. Ovšem to neznamená, že bychom byli horší. To určitě ne. Ani v druhé polovině zápasu jsme soupeře k ničemu nepustili, kromě dvou nic neříkajících penalt. Soupeř druhou proměnil, ale pak jsme se trefili ještě jednou. Je skoro jasné, kdo- Kuba Hubáček. Před rokem se mu možná někdo smál, že k brance nedokopne. Ne ale my trenéři, my jsme ho nechtěli učit jiný styl hry před vápnem, když situace a fotbal vidí hezky. Naopak jsme mu sebevědomí nebrali a říkali, ať střílí. Ted v zimě mu to začalo padat. Když první poločas zaklepal na břevno, tak to bylo o kousek. Podruhé už ne. Nejdřív zaklepe a až pak to rozbalí. To je hráč s obrovským srdcem a posunem dopředu. Teď mu to tam lítá i v tréninku. Zpátky k druhému poločasu. Byl horší než náš první, ale stejně jsme soupeři nedovolili nic kromě pár standartních situací a utkání zvládli. V loni touto dobou jsme po špatném výkonu vysoko porazili Štětí, ovšem pak jsme body poztráceli. To se letos doufáme nestane, poučili jsme se. Čekají nás zápasy s Žatcem a Hostomicemi, nepodceníme je. Loňský rok nás naučil, že se rozhoduje na hřišti. A někdy nejen na hřišti, ale i našich hlavách. Jiný rok, jiná morálka. V zápase byl suverénně nejlepší Pepa Kotchan, ten zaslouží absolutorium.

Hned po utkání jedeme na soustředění do Českého Dubu. Tam máme v plánu posbírat poslední fyzičku u hráčů s menší porcí tréninku, utužit partu, dotrénovat se, zkusit si další věci, užít si to, ale i makat. Těšíme se. Pak se vrátíme, dáme krátké volno a jdeme na to. Vlak se rozjel. Nesedíme v něm, řídíme ho a přikládáme pod kotel. Je to jen na nás. Nástupiště Junioru hlásí odjezd.  Good luck.