Není to lehké.

Zveřejněno 03.01.2017 | www.holubnastrese.cz

Koupit hráče je lehké. K tomu vám stačí jenom peníze. Zajdete na trh, vyberete, zaplatíte a je váš. Pokud jste velký klub a koupili jste Honzu ze Zlína, potom to je dál také snadné. Posadíte ho na lavici a on bude držet hubu a krok. Může být rád, že se dostal do města. Horší to může být, když nenakoupíte ve Zlíně, ale v cizině. Za pár týdnů také můžete zjistit, že lepší by tenkrát bylo nekupovat.

Pokud koupíte fotbalistu z ciziny, je dost pravděpodobné, že jste koupili slušného hráče, o kterého patrně byl zájem i jinde. To je poměrně logické. Přeci nebudete z ciziny vozit nějaké nemehlo. Těch doma máte dost. Když to není kopyto, musíte ho zaplatit. Lze očekávat, že hráč z ciziny nepůjde hrát do Prahy za obyčejné české peníze, bude chtít evropské peníze a patrně je i dostane, protože jinak by byl jinde.

V rozhovoru pro tisk to je pokaždé stejné. Nový borec se těší, jak pomůže týmu. Kosa na kámen dopadne, když se začne trénovat a hrát a ukáže se, že nový borec je podobný, anebo jen o maličko lepší než hráč s českou výplatou, který v klubu již něco odehrál.

Kluci v kabině mají rádi Lojzu, diváci mají rádi Lojzu a trenér ví, že mu to Lojza nějak odehraje. Jenže v kabině je najednou také Francesco a nesedí tam za českou výplatu, sedí tam za evropskou výplatu a patrně stál i pár set tisíc Euro na přestupu. To, aby si z toho trenér hodil mašli. Logika říká postavit Lojzu, ale vedení klubu to vidí jinak. Hrát přece musí Francesco. Copak jsou výboři blbí, aby Francesca kupovali na lavici?