U19: Byla to jízda. Jsme nejlepší

Jsme první. Na jaře všechno vítězně, nejméně inkasovaných branek a nejvíce vstřelených. Wow. Kluci to dokázali. Zápas s Chuderovem vlastně ukázal charakter týmu v celém roce. Sílu, když je potřeba a otočené utkání v poslední minutě. Takhle se vyhrávají tituly. Srdcem. 

Ti kluci, co táhnou tu kárku už od přípravek a ti, kteří se přidali později, mají juniorské srdce. Po podzimu jsme byli pět bodů od prvního místa a teď s přehledem vítězíme.  Pouhé dva body jsme ztratili na jaře, neuvěřitelný týmový duch, posílení se povedlo. Schuby s Rýšou odvedli super práci. Ale o nich to nebylo, bylo to o tom, že na jaře jsme dostali jen deset branek a dali jsme jich mnohem víc než na podzim, fungovala nám obrana ve stoperské dvojici Maty, Šperlík s Vaňasem, kterému dát gól je velký oříšek. Fungoval nám střed zálohy povětšinou Schuby, Huby, Sláva. Útočný trojzubec Dima, Tomáš, Rýša, Bedna byl velmi těžko bránitelný. Sešlo se to. Hráči si to zasloužili za ty roky, co jsme hráli proti starším. Tak teď konečně jsme vyhráli, tu trofej nejcennější. Byla to jízda. Jedeme dál už neplatí. Dojeli jsme. Mládež je za námi s krásnou tečkou. Jak symbolické že jsme to dokázali na poslední chvíli a v ten nejtěžší moment s nejtěžšími soupeři. Přesto jsme ukázali sílu. Že jsme nejlepší. To na čem jsme pracovali celé roky.

Jan Vaník

Matěj Vošahlík (ikdyž znaněný)

Petr Hegenbart

Matouš Červený

Jaroslav Šperl

Jan Baroš

Jiří Bednář

Jakub Hubáček

Tomáš Krejčí

Stanislav Molnár

Milan Vorlíček

Michael Kruška

Richard Kus

Jakub Štefanský

Dmitro Makovetskij

Adam Schubada

Maksim Rozhenov

z mladších Marco Kálna

Tihle borci to dotáhli až do konce a patří jim absolutorium. Velká etapa končí. Končí nám to společné. Bude jiný trenér, spoluhráči, jiné starosti. Ale to hezké jsme si odžili společně. Ne jako tým, ale jako rodina, přátelé. I vztahy se nám změnili z trenér- hráč na kamarádství, mentorství. Není to náhoda, vzájemně jsme se ovlivňovali spoustu let a vytvořili základ pro kamarádství na celý život. Vyhrát je jedna věc, to pomine, ale ty vztahy mezi námi nezmizí. Spousty soustředění, průšvihů, společné táboráky i cesty vlakem, noční jízdy na motokárách. To se nedá napsat do jednoho článku, tolik hightlights. Bylo toho moc. To na co jsme se těšil, že zvládneme jsme zvládli a teď do mužů, snad v co největším počtu.

Junior tu vždy byl a bude pro každého, kdo bude chtít. Stačí říct. Děkuji za všechno kamarádi, rodino. Jedeme dál, ikdyž ne všichni společně. 

Bombarďáci ročníku 2006 a 2007.