Káčaňdžunga není Milešovka.

Rozuměli jsme jim. On totiž není kopec jako kopec a není horolezec jako horolezec. Chytrák Lojza k tomu dodal, že mají kliku, protože nikoho nezajímají a proto je netrénují novináři. Jinak by v nejlepším případě nestihli zavíračku a v horších případech popadali ze skály jako hrušky, anebo pomrzli jak Karafiátovi broučci.

Fotbalisté to mají horší. Horolezec se prostě nevydaná na Kilimandžáro, když se bojí Lysé hory. Co by tam také dělal. Fotbalista musí. Umění a sil má sice jenom na tu Lysou horu, ale vylosují mu do skupiny mistry světa a nikoho nezajímá, že to je závod vozů Hyundai proti Mercedesům, jak to mají náhradníci napsáno na teplákách. Fotbalovým mistrům Milešovky najednou všichni radí, kudy na to. Jeden parkuje autobus, jiný volá na zteč, další chce kombinovat, v televizi vyžadují přesnost a chtějí Vaška na hrot a přitom zapomínají, že Vašík Pašík loupežník maximálně hází kočky přes rybníka, ale ve fotbalovém Mercedesu nikdy sedět nebude, protože to je jako kdyby jste se vy z kanape vydali na Káčaňdžungu. Zmrznete, spadnete, chcípnete a můžete se snažit sebevíc. Fotbalisté na tom jsou podobně. Himaláje nejsou Šumava a každý je zvyklý na jiné hory, na jiný fotbal a proto se moc nedivme. Poděkujme za snahu a pojďme dál. Večer nás čekají kopce nám přiměřené. Uvidíme.