Abyste neřekli, že jsem vás nevaroval

Jsme tady jenom vidle a lopaty, ale protože chceme být chytří jako vy ve městě, pořídila nám Růžena televizi a když není fotbal, koukáme na zprávy. Zrovna hrají o týpcích z Afriky, co je ve Francii odvážejí z nějakého Calais na venkov a ty malé chtějí poslat do školy, aby se naučili číst a psát a po návratu na rodnou hroudu mohli šířit osvětu. Jeden pán s cestou na venkov nesouhlasí. Říká, že nepřišel takovou dálku z Afghánistánu, aby žil někde ve Francii. On chce do Anglie a bude u toho moře sedět tak dlouho, dokud se tam nedostane.

Ve výčepu jsme s ním soucítili. U nás na vsi lidem přejeme jen to nejlepší. Chytrák Lojza řekl, že mu ten pán připomíná některé fotbalisty. Chtěli by také do Anglie, anebo aspoň do Německa a když ani to nevyjde, dobré peníze si mohou vydělat i v Polsku, ale potíž je v tom, že je nechtějí ani v Anglii, ani v Německu, ale ani v tom Polsku.

My ve vsi to pokládáme za diskriminační a dědek Pecka řekl, že napíše stížnost do Bruselu. Růžena šla do kuchyně pro papír a vrátila se s partičkou utopenců, aby se nám ten dopis neumastil. Od vedlejšího stolu si přisedl pán v kravatě. Asi je od vás z města. Poděkoval nám za podporu pána z Afghánistánu. Vždyť je možné, že má nějaké schopnosti, kterými tu Anglii obohatí. Řekli jsme mu, že nás pán z Kábulu nezajímá. My hodláme orodovat za naše mladé fotbalisty. Pán poručil panáky a zeptal se, zda umí řídit autobus a vydrží osm hodin na nohou někde ve skladu, anebo ve fabrice. Zopakovali jsme mu, že nás nezajímá žádný pán z Kábulu od francouzského moře. Pán dopil a ve dveřích nám poradil, abychom těm fotbalistům připomněli, ať nezapomínají na školu, protože s dobrým vzděláním mají ve světě šanci.