Na vsi máme jednoho, který nechodí do výčepu, protože nemá čas. Pořád pracuje. To mu ovšem nebrání v tom, aby byl pořád v lihu. Má to v popisu práce. Zahrádkář. Vinař. Na zahradě má malý skleník. Jen dvě okna přes díru v zemi, které také můžete říkat záhon. Vidlemi do záhonu nanosí metr hnoje, holínkami hnůj sešlape na dvacet centimetrů. Navrch dá trochu zeminy, k dřevěnému rámu přiklapne okna a skleník je připravený k sadbě. Koňský hnůj tomu dává grády. Kravský hnůj zespoda hřeje. Koňský hnůj hicuje. Kůň totiž není kráva. Kůň je kůň.
My na vsi líčíme na hlávkový salát, vy ve městě budujete fotbalový mančaft. Někdo kouká po opravdových hřebcích z ciziny, někdo kouká po šikovných ponících z kotliny a možná také po konících, kteří by se z té ciziny mohli vrátit domů. Obzvlášť, když by to měli za opravdovou výplatu. Ale tomu my na vsi nerozumíme. My jenom víme, že kůň je kůň.