Včera večer jsme ve výčepu koukali na fotbal. V bedně běhali ti úžasní kluci opálení katalánští. Nebyl to nijak důležitý zápas. Odveta v poháru proti obyčejnému soupeři. Ve výčepu jsme nevěřili svým očím. Že to umí s míčem, nikoho nepřekvapilo, ale rychlé, agresivní napadání, které předváděli ti nejlepší a nejdražší hráči na světě zaskočilo jak dědka Pecku, tak naši výčepní Růženu. Dědkovi údivem spadla čelist, Růženě houply až pod kolena.
Dnes jsme si z dlouhé chvíle pustili nějakou ligu tady z okolí. Hráli obyčejní proti ještě obyčejnějším. Růžena chvíli koukala a potom pravila, že ten fotbal nechápe. Nepřekvapilo ji, že hochy to kulaté neposlouchá, ale šokovalo ji, že hoši neběhají. Hvězdy se perou o míč ve sprintu a pacholci si radši v chůzi počkají. To je jako kdyby přijala servírku, která by si nepamatovala objednávky, a ještě k tomu by byla líná na krok. Růža říká, že když je číšník blbý, tak toho musí víc nachodit. Ve fotbale to asi neplatí. S míčem obyčejní, bez míče v chůzi a ještě je za to platí.