Nikola de Cimrman.

Nachomýtl se k tomu jeden Mexičan, kterého jsme nechali objednat Tequillu, ale on místo toho poručil bourbon, protože se narodil v Albuquerque, takže je Američan, přestože se narodil v Novém Mexiku.

Ten náš byl Srb jako poleno, protože Srb byl jeho máma a Srb byl jeho táta a nic na tom nemění, že v Americe strávil většinu svého života a zasvěcení by ho za Amíka mohli pokládat. V srbském Bělehradě mu udělali muzeum. Připadal jsem si v něm jako na hodině čínské poezie v Pekingu. Nerozuměl jsem ani slovo. Všude samý proud, elektřina, generátor, výboje a nikde žádná placírka, šajtle, natož staročeské bodlo .

Koukal jsem jako zjara. Srbové ve dveřích sundali klobouky, aby nábožně poslouchali průvodce, jak vypráví o chlápkovi, který nenosil kopačky ani tenisovou raketu. Při hodinovém výkladu jsem zjistil, že nebýt tady toho synka od pravoslavného popa, nebylo by evropské civilizace a elektřinu bychom i nadále vyráběli třením liščího ohonu o ebonitovou tyč.

U východu byla vitrína a v ní něco jako fotbalový míč. Vyfotil jsem to pro vás, abyste nepřišli o svou pravidelnou dávku kopané od nás z výčepu, ale musím vás zklamat, nebyl a není to fotbalový míč. Natož Masopustův zlatý. To kulaté je urna s popelem nějakého Nikoly Tesly. Patrně bratr Járy de Cimrmana. Starší mezi vámi o něm vědí své. Jmenovaly se po něm české televize. Místních jsem se neptal, jestli je měli i ve svých obývácích. Mohli by na mne vytáhnout nože. Určitě je museli mít ukryté po kapsách, protože u vchodu se neodevzdávaly.