Naši výčepní Růženu jsme poprosili, aby otočila volume doleva. Už jsme nemohli poslouchat, jak pan Barák nejdřív mluvil o tom, že jezdil někam do Holandska a tam koukal, jak jsou všichni ti trenéři jako jedna velká rodina a potom pokračoval, že i v té Příbrami byli trenéři jako jedna velká rodina a tahal do toho i nějaké hráče. Skoro jako by to byli jeho děti.
U stolu pod věšákem jsme všichni machři přes fotbal a byli jsme zvědaví na pořádné informace. Třeba jestli to v tom Holandsku kopou zleva doprava, anebo radši obráceně a kolik toho naběhají v zimní přípravě. Místo toho jsme poslouchali, jak si všichni ti bývalí holandští hráči celý den vyprávěli o nějakých puberťácích.
Doufám, že se nedivíte, že jsme vypnuli zvuk a poručili panáky hned, jak pan Barák řekl, že jde do Dukly, protože i tam jsou trenéři jako jedna velká rodina. Na takové plky nejsme pod věšákem zvědaví. Na vsi víme, že správný fotbalový trenér je cholerik s plnou hubou sprostých slov. O rodinách ať pan Barák vypráví někde na Primě. To je rodinná televize. Ve fotbale chceme vidět krev a tři body!